Foto: Magnific
Dron nad hradem patří k záběrům, které na první pohled prodají celé video. Kamenné zdi, věže, nádvoří, krajina pod kopcem a ranní světlo umí vytvořit obraz, kvůli kterému člověk snadno zapomene na méně romantickou část létání. Jenže právě u hradů, zámků a zřícenin bývá cesta k legálnímu záběru složitější, než se na sociálních sítích zdá.
Mnoho začínajících pilotů má pocit, že pokud létají s malým dronem pod 250 gramů, mají téměř volnou ruku. To je omyl. Nízká hmotnost sice v evropských pravidlech pomáhá, ale neznamená automatické právo létat kdekoliv. Úřad pro civilní letectví rozlišuje provoz podle kategorií, hmotnosti stroje, vzdálenosti od lidí a místa letu. Jenže u památek se k leteckým pravidlům přidává ještě další vrstva. Vlastník nebo správce areálu může mít vlastní podmínky a u objektů ve správě Národního památkového ústavu se lety dronů bez předchozího písemného souhlasu běžně nepovolují.
Nestačí jen umět létat
Typická situace vypadá jednoduše. Pilot přijede k hradu, rozbalí dron na louce pod kopcem, zkontroluje baterii a chce si udělat pár průletů okolo věže. Jenže v tu chvíli musí řešit několik otázek najednou. Je místo v povolené zeměpisné zóně? Není poblíž letiště, heliport, vojenský prostor nebo omezení vyhlášené v mapě DroneMap? Nezasahuje let nad areál památky? Nejde o území chráněné z hlediska přírody?
Právě poslední bod lidé často podceňují. Řada hradů stojí v krajinářsky cenných lokalitách, v chráněných krajinných oblastech, národních přírodních rezervacích nebo v jejich blízkosti. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR dlouhodobě upozorňuje, že dron není v přírodě neviditelná hračka. Vydává nepřirozený zvuk, pohybuje se jinak než běžní ptáci a hlavně v době hnízdění může rušit volně žijící živočichy. Pilot tak může být technicky ve vzduchu v pořádku, ale přesto narazit na pravidla ochrany přírody.
U památek přibývá ještě otázka bezpečnosti návštěvníků a ochrany samotného objektu. Hrady mají úzká nádvoří, věže, stožáry, komíny, lana, stromy, vyhlídky i místa, kde se pohybují lidé. Pád dronu z několika desítek metrů není drobnost. Správce objektu proto obvykle řeší nejen to, zda pilot chce natočit hezký záběr, ale také kdy bude létat, odkud bude startovat, jaký má stroj, zda má pojištění odpovědnosti a zda neohrozí návštěvníky.
Nejlepší záběr bývá ten, který je domluvený předem
Rozumný postup začíná ještě doma. Pilot by si měl nejprve ověřit lokalitu v oficiální mapě DroneMap, která v Česku slouží jako veřejný informační systém pro zobrazení zeměpisných zón pro provoz dronů. Poté dává smysl kontaktovat správu hradu nebo zámku. Ne obecně s otázkou „můžu si zalétat?“, ale konkrétně. Uvést datum, čas, typ dronu, účel natáčení, předpokládanou výšku, místo startu, směr letu a způsob zajištění bezpečnosti.
U objektů ve správě NPÚ bývá klíčový písemný souhlas. Bez něj se pilot snadno dostane do konfliktu se správcem památky, i když má pocit, že startoval mimo areál. Záleží totiž na konkrétním letu, záběru, prostoru nad objektem i návštěvním řádu dané památky. Jiná situace může nastat u soukromého hradu, jiná u státního zámku a jiná u zříceniny uprostřed chráněného území.
Vyplatí se myslet i na obyčejnou slušnost. Dron u hradu přitahuje pozornost, ruší atmosféru prohlídky a někteří návštěvníci ho vnímají jako zásah do soukromí. Pilot, který počká na méně vytížený čas, létá krátce, drží si bezpečný odstup a má souhlas správce, působí úplně jinak než někdo, kdo bez ohlášení krouží nad nádvořím plným lidí.
Zdroj:
https://www.caa.gov.cz/provoz/bezpilotni-letadla/
https://dronemap.caa.gov.cz/
