Foto: Magnific
Jak daleko může dron doletět? Na první pohled stačí otevřít technické specifikace a najít údaj o maximální vzdálenosti. Jenže právě tady vzniká jeden z nejčastějších omylů začínajících pilotů. Výrobci totiž často neuvádějí skutečný bezpečný dolet dronu, ale maximální dosah rádiového přenosu mezi dronem a ovladačem.
Dobře je to vidět například na DJI Mini 4 Pro. DJI u něj uvádí maximální přenosovou vzdálenost 20 kilometrů podle amerického standardu FCC a 10 kilometrů podle evropského CE. To jsou působivá čísla, jenže přímo v technických údajích výrobce je uvedeno, že byla naměřena venku, bez překážek a bez rušení. Navíc jde o maximální komunikační vzdálenost při letu jedním směrem.
Samotný Mini 4 Pro má přitom s běžnou Intelligent Flight Battery výrobcem udávanou maximální letovou vzdálenost 18 kilometrů. Ani tento údaj ale neříká, že lze odletět devět kilometrů, otočit dron a bezpečně se vrátit. Test probíhá za přesně stanovených podmínek, bez větru, při optimální rychlosti a až do okamžiku, kdy je baterie prakticky vyčerpána.
Signál může zmizet mnohem dříve
Rozdíl mezi laboratorním údajem a skutečným létáním dokáže být značný. DJI například u stejného přenosového systému uvádí, že v prostředí se silným rušením může být dosah přibližně 1,5 až 4 kilometry. Pokud jsou mezi pilotem a dronem budovy, výrobce uvádí dokonce zhruba 0 až 500 metrů.
To už jsou hodnoty, které vypadají proti marketingovým 20 kilometrům úplně jinak.
Rádiový signál ovlivňují domy, stromy, terén i další zařízení pracující v podobných frekvenčních pásmech. Velký rozdíl může udělat také samotná poloha pilota. Dron letící nad otevřeným údolím může mít výborné spojení, zatímco za kopcem nebo masivní budovou může kvalita přenosu prudce klesnout i na relativně malé vzdálenosti.
Evropská verze stejného dronu může mít navíc nižší vysílací výkon než varianta pracující podle pravidel FCC. U DJI Mini 4 Pro například výrobce pro pásmo 2,4 GHz uvádí vysílací výkon pod 33 dBm pro FCC, ale pod 20 dBm pro CE. Proto není správné přebírat testy dosahu z amerických videí a očekávat stejné výsledky při létání v Česku.
Nejdříve musí dron také zvládnout cestu zpět
Ještě důležitější než dosah signálu je baterie. Dron totiž nemusí jen někam doletět. Musí mít dostatek energie také na bezpečný návrat, přičemž situace při cestě zpět může být výrazně horší než při odletu.
Typickým příkladem je vítr. Pokud pilot odlétá po větru, dron spotřebovává relativně málo energie a rychle se vzdaluje. Po otočení ale musí stejnou trasu absolvovat proti větru. Spotřeba vzroste a rychlost vůči zemi může výrazně klesnout. Z původně pohodlné rezervy baterie se tak během několika minut může stát problém.
Právě proto aplikace DJI Fly sleduje stav baterie a dokáže doporučit návrat v okamžiku, kdy vypočítá, že zbývající energie začíná být pro cestu zpět kritická. Ani tento výpočet ale není důvodem létat baterii až na hranici možností.
Do celé otázky navíc vstupují pravidla. V otevřené kategorii, ve které létá většina běžných uživatelů v Evropské unii, musí pilot udržovat dron ve VLOS, tedy v přímém vizuálním dohledu. Podle EASA musí být schopen dron nepřetržitě vidět bez technických pomůcek a kontrolovat jeho let s ohledem na jiné letouny, lidi a překážky.
Neexistuje přitom univerzální číslo typu 500 metrů nebo jeden kilometr, které by bylo automaticky povolenou vzdáleností pro každý dron. Záleží na jeho velikosti, viditelnosti, světelných podmínkách a okolním prostředí. Malý dron o hmotnosti kolem 250 gramů přestane být pro lidské oko bezpečně rozpoznatelný mnohem dříve, než ztratí rádiové spojení s ovladačem.
Když tedy výrobce uvádí dosah přenosu 10 nebo 20 kilometrů, není to doporučení, jak daleko s dronem létat. Je to především údaj o možnostech komunikačního systému za stanovených podmínek. Reálnou použitelnou vzdálenost určuje prostředí, vítr, baterie a především schopnost pilota dron bezpečně sledovat.
Zdroj: DJI Mini 4 Pro, technické specifikace, EASA, pravidla pro provoz dronů v otevřené kategorii
