Foto: Magnific
Moderní drony DJI využívají LiDAR především jako další vrstvu ochrany proti kolizím. Technologie, která byla ještě před několika lety spojována hlavně s autonomními automobily nebo geodetickým měřením, se dnes objevuje i v běžných kamerových dronech. Výrobce ji nasadil například do modelů Air 3S, Mavic 4 Pro, Mini 5 Pro nebo nejnovějšího Neo 2. Hlavním cílem přitom není lepší natáčení videa, ale vyšší bezpečnost při létání.
LiDAR pomáhá tam, kde kamery nestačí
Většina dronů se při rozpoznávání překážek spoléhá na kamery. Ty fungují velmi dobře během dne, kdy mají dostatek světla. Po západu slunce nebo za šera ale jejich schopnost rozpoznat větve, stromy či budovy výrazně klesá.
Právě zde nastupuje LiDAR. Místo obrazu pracuje s laserovými impulzy, které vysílá do prostoru a měří dobu jejich návratu. Díky tomu dokáže vytvořit přesnou mapu okolí i v situacích, kdy jsou běžné kamery téměř bezmocné. Pilot přitom jeho činnost prakticky nevnímá, protože celý proces probíhá automaticky na pozadí.
Významnou roli hraje zejména při automatickém návratu domů. Pokud pilot aktivuje funkci Return-to-Home nebo dron ztratí spojení s ovladačem, LiDAR neustále kontroluje prostor před letadlem. Jakmile objeví překážku, dron se ji pokusí bezpečně přeletět zvýšením výšky přibližně o deset metrů. Pokud je překážka příliš vysoká, zastaví se na místě a vyčká na zásah pilota.
To výrazně snižuje riziko havárie během večerních letů, kdy jsou větve stromů nebo elektrické vedení pro kamerové senzory mnohem hůře rozpoznatelné.
Kamery zůstávají, LiDAR je pouze doplňuje
DJI nezahodilo klasický systém optických senzorů. Naopak obě technologie spolupracují. Za dobrých světelných podmínek mají hlavní slovo kamery, zatímco LiDAR zasahuje především ve chvíli, kdy světla ubývá nebo letový počítač vyhodnotí, že může zvýšit spolehlivost detekce překážek.
Například Air 3S nabízí noční detekci překážek ve vzdálenosti od 0,5 do 25 metrů, zatímco kompaktní Neo 2 zvládne kvůli menším rozměrům rozpoznávat objekty zhruba od 0,3 do 8 metrů.
Ani LiDAR ale není všemocný. Výrobce upozorňuje, že si nemusí poradit s tenkými vodiči, skleněnými plochami nebo zasněženým terénem. Důležitou roli navíc hraje rychlost letu. Pokud se dron k překážce blíží příliš vysokou rychlostí, nemusí mít dostatek času na bezpečný manévr.
Zajímavostí je také režim Sport. Po jeho aktivaci DJI automaticky vypíná nejen LiDAR, ale celý systém vyhýbání překážkám. Důvod je jednoduchý. Sportovní režim je navržen pro maximální výkon a okamžitou odezvu na povely pilota, který v takové chvíli přebírá plnou odpovědnost za bezpečnost letu.
LiDAR se zároveň postupně mění i po konstrukční stránce. Mavic 4 Pro má senzor umístěný na pravém předním rameni, protože přední část zabírá velký kamerový gimbal. Mini 5 Pro zase využívá rozdělenou konstrukci senzoru, která umožnila zachovat nízkou hmotnost pod 250 gramů a současně nabídnout pokročilé vyhýbání překážkám.
Právě rychlé rozšíření této technologie mezi běžné spotřebitelské drony je jedním z důvodů, proč se o ni začali zajímat američtí regulátoři. Americká Federální komise pro komunikace (FCC) totiž navrhla nová pravidla, podle nichž by některé zahraniční drony vybavené pokročilými technologiemi včetně LiDARu mohly podléhat přísnějšímu posuzování. Přesto DJI zdůrazňuje, že v jeho případě jde především o bezpečnostní prvek, který má pomáhat rekreačním pilotům bezpečně létat i v podmínkách, kde samotné kamery už nestačí.
Zdroj: DroneDJ.com
