Foto: Žádný Špeky
Létání s dronem u hradu Trosky vypadá na první pohled jako splněný sen. Dvě čedičové věže Panna a Baba, otevřená krajina Českého ráje, ranní světlo a silueta, kterou pozná skoro každý. Jenže právě tady se rychle ukáže rozdíl mezi běžným přeletem a promyšleným letem, ze kterého vznikne použitelný záběr.
Na Troskách jsem létal s DJI Mini 4K a se všemi potřebnými povoleními. To je důležité zmínit hned na začátku. Hrad je památkový objekt ve správě Národního památkového ústavu a v takovém prostoru není možné jen přijet, vytáhnout dron z batohu a odstartovat. Kromě pravidel pro samotný provoz dronu je nutné řešit i souhlas správce objektu a v lokalitě Českého ráje také ochranu přírody. U Trosek navíc hraje roli hnízdění sokola stěhovavého, kvůli kterému platí v první polovině roku zákaz létání v okolí hradu.
Technicky je to ale velmi zajímavé místo. DJI Mini 4K je malý a lehký dron, který se dobře přenáší, rychle připraví a při dobrých podmínkách umí natočit velmi pěkné 4K video. Jenže Trosky nejsou rovná louka. Mohutné čedičové skály dokážou velmi nepříjemně vstoupit mezi pilota a dron. Pokud se člověk nechá unést záběrem a pošle dron za věž, může se snadno dostat do situace, kdy mu masivní skála začne stínit signál.
Tohle není místo, kde bych chtěl zkoušet hranice dosahu. U podobné lokality je mnohem rozumnější létat konzervativně, držet si přímější výhled na dron a nepouštět se do zbytečně riskantních obletů těsně kolem skály. Záběr může vypadat lákavě, ale jakmile je mezi ovladačem a dronem čedičová masa, fyzika se obelstít nedá.
Největší kouzlo mají Trosky ráno. Východ slunce vytáhne tvar věží, zvýrazní reliéf skály a krajině dodá hloubku. Zároveň je to ale světlo, které umí být pro kameru velmi tvrdé. Jakmile slunce vystoupá výš a míří přímo do objektivu nebo pod ostrým úhlem na skálu, snadno se ztratí kresba ve světlých místech. Obloha je přepálená, kámen příliš kontrastní a záběr působí tvrději, než vypadal očima.
Právě tady dávají smysl ND filtry. U malého dronu typu DJI Mini 4K pomáhají držet delší čas závěrky a přirozenější pohyb ve videu. Bez nich se kamera za jasného rána často dostane na velmi krátké časy, obraz je sice ostrý, ale pohyb působí méně filmově. ND filtr neudělá lepší kompozici za pilota, ale dá mu větší kontrolu nad expozicí a výsledným dojmem.
U podobného letu bych rozhodně nehonil jen nejvyšší ostrost a technickou čistotu. Důležitější je kompozice. Trosky fungují nejlépe, když se necpou pořád doprostřed záběru. Mnohem zajímavější je nechat v obraze prostor, ukázat vztah hradu ke krajině a pracovat s liniemi polí, cest, lesa nebo horizontu. Panna a Baba jsou tak výrazné, že unesou i záběr z větší vzdálenosti. Někdy je lepší couvnout, než se snažit být co nejblíž.
Dobře fungují pomalé nálety z boku, kdy se věže postupně oddělují od krajiny. Stejně tak záběry, kde je hrad jen částí širší scény a teprve po chvíli si člověk uvědomí, jak silně dominuje okolí. U Trosek není potřeba zběsile točit kolem dokola. Naopak. Pomalejší pohyb, čistý horizont a klidná práce s výškou vypadají mnohem lépe než efektní, ale nervózní manévry.
Velkou roli hraje i plánování startovního místa. Pilot by měl předem vědět, odkud má přehled, kde se mohou pohybovat lidé a kudy povede návratová trasa. U památky a turisticky známého místa je nutné myslet nejen na obraz, ale i na bezpečnost a ohleduplnost. Malý dron neznamená malé riziko.
Trosky jsou pro dronaře krásná lokalita, ale zároveň dobrá lekce. Naučí vás nepodceňovat světlo, nepřeceňovat signál a přemýšlet nad záběrem dřív, než zmáčknete nahrávání. DJI Mini 4K tu ukáže, že i dostupnější dron může přinést působivé video, pokud pilot ví, co chce natočit. U tak výrazného místa totiž nestačí jen vzlétnout. Nejlepší záběr vznikne ve chvíli, kdy se technika, světlo a kompozice potkají ve správný okamžik.
Zdroj: Hrad-trosky.cz
