Foto: Magnific
Dron na dovolenou: co musíte mít, než ho vezmete přes hranice
Vzít si na dovolenou dron není zakázané. Jen už to dávno není stejná situace jako před deseti lety, kdy se malý kvadrokoptér schoval do batohu a nikdo se o něj moc nezajímal. Po zkušenostech z posledních let, včetně války na Ukrajině, bezpečnostní složky vnímají drony citlivěji. Neznamená to, že vám běžný turistický dron automaticky zabaví, ale znamená to, že se vyplatí mít všechno připravené a umět vysvětlit, že jde o civilní zařízení pro rekreační létání.
V zemích Evropské unie platí společný rámec Evropské agentury pro bezpečnost letectví EASA. Pro českého pilota je důležitý hlavně Úřad pro civilní letectví, kde probíhá registrace provozovatele i online zkouška pilota. Pokud má dron kameru a nejde o hračku, registrace provozovatele se typicky řeší i u modelů pod 250 gramů. U těžších dronů přichází ke slovu také kvalifikace pilota, nejčastěji základní A1/A3. Registrace provozovatele vydaná v jednom členském státě EASA platí i v dalších členských státech, takže se český pilot nemusí znovu registrovat například v Rakousku, Německu nebo Chorvatsku.
Na hranicích bývá větší problém baterie než samotný dron
Při cestě autem po Schengenu obvykle nikdo neřeší samotný převoz dronu jako zvláštní položku. Přesto je rozumné mít u sebe doklad o koupi, registrační číslo provozovatele, pojištění, pokud ho máte sjednané, a přehled základních parametrů dronu. Jiná situace nastává u letecké dopravy. Tam se nejčastěji neřeší vrtule, kamera ani ovladač, ale lithium-iontové baterie.
Podle pravidel IATA se baterie do 100 Wh běžně přepravují v příručním zavazadle. Baterie od 100 do 160 Wh mohou vyžadovat souhlas aerolinky a nad 160 Wh už bývá přeprava v osobním letadle problém. U běžných cestovních dronů DJI Mini, DJI Air nebo podobných modelů se pilot většinou vejde pod hranici 100 Wh, ale i tak je dobré kapacitu zkontrolovat přímo na štítku baterie. Náhradní baterie musí být chráněné proti zkratu, ideálně v obalu nebo v bezpečnostním sáčku. Dron samotný může být v příručním zavazadle, ale vždy rozhodují i pravidla konkrétní aerolinky.
Před startem nestačí otevřít aplikaci výrobce
Největší chyba na dovolené vzniká až na místě. Pilot dorazí k moři, uvidí krásný výhled, zapne dron a spoléhá se jen na mapu v aplikaci výrobce. To ale nemusí stačit. Každý stát má vlastní zeměpisné zóny UAS, tedy oblasti, kde je létání omezené, zakázané nebo podmíněné povolením. EASA uvádí, že tyto zóny mohou chránit letiště, obyvatele, přírodu, bezpečnostní objekty nebo kulturní památky. V praxi to znamená, že i místo, které vypadá prázdně a bezpečně, může být pro dron zakázané.
Zvláštní pozor si zaslouží lety u letišť, přístavů, vojenských objektů, státních budov, hranic, elektráren, velkých akcí a chráněných přírodních území. V otevřené kategorii se v EU běžně létá do výšky 120 metrů nad zemí, pilot musí mít dron na dohled a nesmí létat nad shromážděním lidí. U dovolenkových záběrů je dobré myslet i na soukromí. Kamera na dronu není neviditelná hračka a natáčení lidí na pláži, u hotelu nebo na soukromých pozemcích může rychle vyvolat konflikt.
Pokud míříte mimo Evropskou unii, pravidla si ověřte ještě pečlivěji. Některé země mohou vyžadovat registraci před příjezdem, zvláštní povolení, clo, nebo mohou dovoz dronu výrazně omezovat. V takovém případě nestačí česká registrace ani evropská zkouška. Dron je nejlepší brát jako fotografickou techniku s leteckými pravidly navíc. Když máte dokumenty v telefonu i vytištěné, baterie bezpečně zabalené a před každým letem zkontrolujete oficiální mapu dané země, šance na problém se výrazně snižuje.
Stav pravidel ověřen k 1. červnu 2026.
Zdroje:
https://www.easa.europa.eu/en/domains/drones-air-mobility/operating-drone/open-category-low-risk-civil-drones
https://www.easa.europa.eu/en/domains/drones-air-mobility/operating-drone/where-fly-easa-member-states-geo-zones
https://www.caa.gov.cz/provoz/bezpilotni-letadla/otevrena-kategorie-open/
https://dron.caa.cz/
https://www.iata.org/en/youandiata/travelers/batteries/
