Foto: Magnific
Válka řízená algoritmem už není sci-fi. Británie zrychluje vývoj vojenské AI
Umělá inteligence se z akademických debat a technologických konferencí přesouvá do jedné z nejcitlivějších oblastí vůbec. Do války. Britská organizace Drone Wars UK zveřejnila nový briefing a soubor dat, který mapuje klíčové programy britského ministerstva obrany zaměřené na využití AI v armádě. Výsledek ukazuje, že nejde o vzdálenou budoucnost, ale o velmi konkrétní vývoj, který už dnes mění způsob, jakým státy přemýšlejí o zpravodajství, plánování i vedení bojových operací.
Zpráva vychází jako první díl série nazvané Killing by Code. Samotný název je záměrně tvrdý. Upozorňuje na to, že moderní válka už nestojí jen na tancích, letadlech, dělostřelectvu nebo dronech. Stále větší roli hraje software, datové soubory, modely strojového učení a systémy, které dokážou v obrovském množství informací hledat vzorce rychleji než člověk. Právě v tom leží síla i problém vojenské AI.
Palantir jako symbol datové války
První briefing Drone Wars UK se zaměřuje na společnost Palantir. Ta se dlouhodobě pohybuje na pomezí státních zakázek, zpravodajských služeb, obrany a velkých datových systémů. Firma sama sebe prezentuje jako dodavatele softwaru, který pomáhá institucím pracovat s rozsáhlými daty. Kritici v ní ale vidí mnohem víc než jen technologickou společnost. Podle nich jde o firmu, která získává mimořádný vliv nad tím, jak státy vyhodnocují bezpečnostní rizika, plánují operace a propojují civilní technologii s vojenským využitím.
Britské ministerstvo obrany označuje Palantir za strategického dodavatele v oblasti bezpečné datové integrace, analytiky a AI platforem. V roce 2025 navíc britská vláda oznámila strategické partnerství, v jehož rámci má Palantir investovat v Británii až 1,5 miliardy liber a vytvořit z Londýna evropské centrum svých obranných aktivit. Oficiální argument je jasný: rychlejší rozhodování, lepší práce s daty, vyšší bezpečnost a schopnost držet krok s tím, co se děje na bojištích například na Ukrajině.
Jenže právě tady začíná nepříjemná část debaty. Pokud armáda začne stát na systémech soukromých firem, vzniká otázka závislosti. Kdo kontroluje infrastrukturu, kdo rozumí algoritmům, kdo drží know-how a kdo dokáže vysvětlit, proč systém doporučil určité rozhodnutí? U běžného komerčního softwaru jde o problém dodavatelské závislosti. U vojenských systémů může jít o otázku života a smrti.
Británie testuje AI napříč armádou
Drone Wars UK zároveň zveřejnila seznam 26 klíčových programů britského ministerstva obrany, které se týkají využití AI ve vojenských schopnostech. Patří mezi ně například Project Asgard, který má britské armádě pomoci s rychlejším výběrem cílů a rozhodováním. Další projekty se týkají námořnictva, budoucího bojového letectva, obranného zpravodajství, kybernetických operací nebo systémů proti dronům.
Vývoj nejde jedním směrem. Nejde jen o autonomní zbraně v jednoduchém smyslu slova. AI může pomáhat analyzovat satelitní snímky, sledovat pohyb jednotek, vyhodnocovat signály, filtrovat zpravodajské informace, navrhovat priority cílů, chránit sítě nebo zkracovat dobu mezi zjištěním hrozby a reakcí. To všechno zní technicky a na první pohled efektivně. Pro armády je rychlost rozhodování obrovskou výhodou.
Jenže vojenské rozhodování není běžná logistická úloha. Chyba v datech, špatně nastavený model nebo přílišná důvěra v automatizované doporučení může mít fatální následky. Čím rychlejší je řetězec mezi daty, analýzou a útokem, tím méně prostoru zůstává pro lidskou kontrolu, pochybnost a právní posouzení. A právě to je hlavní varování, které se kolem vojenské AI objevuje stále častěji.
Britský parlamentní výbor už dříve upozornil, že AI má potenciál zásadně proměnit obranu, ale zároveň uvedl, že britský obranný AI sektor je zatím nevyzrálý a ministerstvo obrany musí lépe zvládnout digitální infrastrukturu, data, dovednosti i spolupráci s novými dodavateli. Jinými slovy: ambice jsou velké, ale systém se teprve učí, jak s takovou technologií zacházet.
Rychlejší válka, složitější odpovědnost
Největší riziko vojenské AI neleží jen v představě robota, který sám stiskne spoušť. Mnohem pravděpodobnější a současně záludnější je postupné rozmazávání odpovědnosti. Algoritmus něco doporučí, operátor to potvrdí, velitel se opře o výstup systému a dodavatel později vysvětlí, že šlo pouze o nástroj na podporu rozhodování. Když se něco pokazí, cesta k odpovědnosti může být překvapivě mlhavá.
Zastánci vojenské AI tvrdí, že technologie může naopak snížit počet chyb, zrychlit obranu a pomoci lépe rozlišovat mezi legitimním cílem a civilním prostředím. To nelze jednoduše odmítnout. Válka na Ukrajině ukázala, že data, drony, senzory a software se staly běžnou součástí moderního bojiště. Armády, které tyto nástroje ignorují, mohou rychle ztratit schopnost reagovat.
Problém je v tempu. Technologie se vyvíjí rychleji než veřejná debata, mezinárodní právo i politická kontrola. Státy investují do AI, protože se bojí zaostávání. Firmy investují do obranných zakázek, protože v nich vidí obrovský trh. A veřejnost se často dozvídá jen útržky, navíc v jazyce plném slov jako inovace, efektivita, bezpečnost nebo strategická výhoda.
Nová analýza Drone Wars UK proto nepřináší jen další seznam vojenských projektů. Připomíná, že válka budoucnosti nebude pouze otázkou nových zbraní, ale i datových platforem, neprůhledných dodavatelských vztahů a algoritmů, kterým budou státy svěřovat stále citlivější rozhodnutí. A pokud má být umělá inteligence ve válce skutečně pod kontrolou, nestačí jen tvrdit, že člověk zůstává „v rozhodovacím řetězci“.
Důležitější otázka zní, zda ten člověk ještě bude mít dost informací, času a pravomocí, aby dokázal rozhodnutí stroje opravdu zpochybnit.
Zdroj: DroneWars.net, Drone Wars UK, britské ministerstvo obrany, Hansard UK Parliament, Defence Committee britského parlamentu, SIPRI, Gov.uk.
