Foto: Freepik
Evropa má v oblasti dronů zvláštní problém. Drony používá, nakupuje a nasazuje ve velkém, ale jen malá část z nich vzniká přímo v evropském průmyslu. Většina technologií přichází z USA, Izraele nebo z dalších zemí, které mají v bezpilotních systémech náskok. To je jeden z důvodů, proč se evropské instituce snaží vytvořit vlastní generaci vojenských dronů.
Na začátku března oznámila Evropská obranná agentura, že zakázku na vývoj nové platformy v rámci projektu M2UAS získala společnost Airbus Helicopters. Konkrétně její francouzská dceřiná firma Survey Copter, která se dlouhodobě specializuje na bezpilotní letouny. Projekt má běžet čtyři roky a jeho první fáze má rozpočet zhruba 1,27 milionu dolarů.
Na poměry vojenského průmyslu jde o poměrně malou částku. Nejde však o výrobu nové flotily dronů, ale o výzkumný program, který má definovat podobu budoucího evropského bezpilotního systému.
Jeden dron, více misí
Projekt M2UAS má ambici vytvořit modulární dron, který nebude určen jen pro jeden typ úkolu. Evropská armáda chce platformu, kterou bude možné rychle přizpůsobit různým operacím podle použitého vybavení.
Seznam misí je poměrně široký. Počítá se s průzkumem, sledováním, elektronickým bojem nebo případným nasazením zbraní. Uvažuje se také o automatickém doplňování paliva ve vzduchu nebo o dlouhodobém sledování oblasti konfliktu. Klíčem má být právě modulární konstrukce. Stejný dron může jednou nést senzorový systém pro průzkum a jindy vybavení pro rušení komunikace.
Pro piloty dronů i vojenské plánovače jde o logickou cestu. V minulosti totiž armády často pořizovaly různé typy bezpilotních letounů pro jednotlivé úkoly. Modulární přístup by mohl znamenat menší počet typů strojů a větší flexibilitu.
Platforma Capa-X už létá
Základem projektu je dron Capa-X. Nejde tedy o koncept na papíře, ale o existující bezpilotní letoun, který už má za sebou letové testy.
Capa-X patří mezi hybridní konstrukce. Dokáže vzlétnout vertikálně podobně jako vrtulník, ale při letu se chová jako klasický letoun s pevnými křídly. Díky tomu nepotřebuje runway ani katapult. Stačí malé místo pro start a během několika desítek minut může být připraven k nasazení.
Stroj váží zhruba 120 kilogramů a rozpětí křídel dosahuje přibližně šesti metrů. Užitečné zatížení je kolem dvaceti kilogramů, což umožňuje instalaci různých senzorů nebo dalších systémů podle typu mise. Maximální rychlost se pohybuje kolem 150 kilometrů za hodinu a provozní výška dosahuje přibližně tří kilometrů.
Pro vojenské využití je ale zásadní jiný parametr. Výdrž ve vzduchu přesahuje deset hodin. To znamená, že dron může sledovat oblast nebo provádět průzkum výrazně déle než pilotovaný vrtulník a zároveň za podstatně nižší provozní náklady.
Dosah datového spojení se pohybuje kolem sta kilometrů. V praxi to znamená, že operátor může dron řídit na poměrně velkou vzdálenost od místa startu.
Proč Evropa hledá vlastní řešení
Výběr Airbusu nepřišel náhodou. V posledních letech totiž Evropa sleduje, jak rychle se bezpilotní technologie vyvíjejí a jak zásadní roli hrají v moderních konfliktech.
Válka na Ukrajině ukázala, že drony dnes plní úkoly, které dříve patřily letadlům nebo vrtulníkům. Zajišťují průzkum, navádění dělostřelectva i přímé útoky. Armády navíc zjistily, že bez stabilního dodavatelského řetězce mohou velmi rychle narazit na nedostatek techniky.
Právě to je jeden z důvodů, proč evropské státy začaly více mluvit o takzvané technologické suverenitě. Jinými slovy o schopnosti vyrábět klíčové systémy přímo v Evropě.
Projekt M2UAS je zatím jen malým krokem. První rok se bude věnovat hlavně analýze a definování požadavků. Airbus má zjistit, jaké technologie bude potřeba doplnit, aby se z platformy Capa-X stal plnohodnotný vojenský systém pro více typů misí.
Zdroj: DroneXL.co (odkaz)
